Šiperka Arielka

Já jako malý černý ďáblík Arielka se cítím být šiperkou sportovního rázu. Mám krásnou jemně modelovanou hlavičku, vysoké nohy, bystrá očka a velké uši, kterým nic zajímavého ani podezřelého neunikne. Baví mě, když mohu celý den hlídat na zahradě se svým strejdou Čertem a sebevědomým štěkotem upozorňovat na kolemjdoucí narušitele mně svěřeného teritoria. 

Ze strany maminky šiperky Sisinky mám výborné předpoklady ke skládání zkoušek z poslušnosti a tomu se také spolu se svoji paničkou nejvíce věnujeme. Momentálně se připravujeme na základní zkoušky ZOP a ZZO. Pro legraci koketujeme s agility a zkoušíme si přecházet různé překážky, tunel je bomba, kladina a nízké áčko by taky šlo, ale zatím se mi moc nechce do skokovek, se slalomem a houpačkou se teprve seznamuji.

Moc ráda si hraju s hračkami všeho druhu od aportu šišek, klacíku, balónku, kolečka, gumových kostiček, frisbee, činky po kousání do koženého rukávu a přetahování se o pešek. A taky ráda myškuji. Mojí nejhorší nectností je, že mám velmi silný lovecký institnkt a moc ráda utíkám za zvěří, takže v lese a na poli musím raději chodit na dlouhém vodítku.  

Cizí zvířátka zatím pořád ještě zkoumám, ptáky proháním, s kočkami se kočkuji, koně, krávy, prasata a kozy ráda čuchám, ale panička mě zatím nechala proběhnout jenom s ovcemi, což ovšem byla velká paráda! Ráda se chodím skoro na každé prochajdě smočit do vody, ať už se jedná o rybník, potok, sníh, déšť, kaluž nebo zahradní jezírko - voda mě baví. V létě prý pojedeme k moři, tak se těším!

Už to bude hnedle rok, co jsem se narodila. Jaro bylo v plném proudu. Stalo se to v noci na středu 22. dubna 2015. Z šiperčího bříška jsem se vyloupla jako první, hned po mě se objevila ségra Anitka a bráška Aladin. Vážila jsem celých 145 g (skoro jako vanička tvarohu). Na svět mě přivedla šiperka Sisinka a šiperák Víňa. Panička si mě přijela vyzvednout před začátkem léta a od té doby jsme jedno tělo, jedna duše. Radost je šiperka :-)